ottŕhati sě, -aju, -á ipf. (pf. ottrhnúti sě); k ottŕhati
1. (odkud kam) odtrhovat se, vzdalovat se, odcházet: jiní aby se v ně [v šiky] nemísili…ani se kam odtrhali…, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě ŽižkaŘád 29b; ║ nemají se od nás…odtrhati [Prostějovští], ale věrně a právě se přidržeti ArchČ 16,484 (1494) odpadávat (srov. ottrhnúti sě 3)
2. ot koho, odkud [z rodinného společenství] odchodem opouštět společné hospodaření s někým n. někde: s ní chlebila [dcera s matkou] a na statku jejím tu v Tršicích byla až do smrti, od nie se neodtrhagicz TovačB 41a (se neodtrhujíc ~C); chlebila jest [vdova] až do smrti tu v Stolenkách s dětmi svými a nikam se odtavad neodtrhala ArchČ 37,408 (1459)
3. s čeho [úmluvy] upouštět, odstupovat od něčeho: žeť sme na VMti o to [o spor] konečně přestali i ještě sě s toho neotrháme, než mocně na VMti o všechny věci přestáváme ListářRožmb 3,292 (1447)
Srov. ottrhovati sě